Napříč webem používám spojení firemní nebo organizační psycholog zaměnitelně. Oficiální název role je "psycholog práce a organizace" (PPO), což je poněkud neúsporné. I-O (áj ou; inudstry & organization) psycholog je zavedená mezinárodní zkratka, ale dávám přednost češtině.V konkurenci školky pro děti zaměstnanců, fyzioterapeuta nebo káv zdarma zřejmě psycholog nebude stát na vrcholu pyramidy benefitů, nicméně se vzrůstajícím povědomím významu duševního zdraví v populaci se časy mění. Je otázkou, zda se na psychologa v organizačním kontextu dívat jako na „benefit“ nebo organickou roli, která by měla mít pevné místo ve firemním prostředí, ať už v interní nebo externí roli. Zejména mezi zaměstnanci se často vnímání psychologovy role smrskává na „terapii“1 resp. poradenství pro zaměstnance nebo koučování manažerů. V dalším textu se pokusím odpovědět na otázku proč mít firemního psychologa.
„To je firemní psycholog, kamaráde. S tím si ještě užiješ.“
Používání titulu psycholog obecně není v ČR legislativně ukotveno. Obecně se za psychologa považuje výhradně absolvent magisterského programu na VŠ s akreditovaným programem (jednooborové) psychologie.2Nemalá část populace jistého věku si pod firemním psychologem představí Kláska v podání Zdeňka Svěráka ve filmu Jáchyme hoď ho do stroje. Nadsázku stranou – Svěrákův záměrně zkarikovaný psycholog kupodivu poměrně slušně pokrývá potenciální oblasti působení psychologa ve firmě. Ať už se účastní se přijímacího pohovoru resp. nástupu (pro Gen Z onboardingu), připravuje a vede antikorupční školení a nácvik ve firmě („Tvárnice nebrat!“), nebo se stará se o well-being zaměstnanců a beznadějné případy rovnou posílá k Chocholouškovi.
Šíře a hloubka působení PPO ve firmě je tak daná dynamikou poptávky a nabídky. Bez nároku na úplnost se může jednat o velmi rozmanité oblasti: Diagnostika a testování, manažerská psychologie vedení a řízení lidí a kolektivů, komunikace uvnitř a vně týmů, pracovní spokojenost, organizační kultura nebo psychologické poradenství a koučování.
Štech3 trefně popisuje několik identitních person školního psychologa, které se s jistou mírou omezení danou rozdílností oborů hodí i na potenciální role a očekávání od PPO ve firmě. „Intelektuální kutil“ se občas musí angažovat i v oblastech, na které není teoreticky nebo metodologicky vybaven. „Mediátor a vyjednavač“ je omezen úzkou profesionalitou, která nemusí stačit k naplnění role a všech očekávání. A nakonec „Badatel“, který plní nejen hlavní zadání, ale funguje také jako etnograf, který se zejména při dlouhodobém působení podílí na kulturních a procesních změnách.
Mít, či nemít
Pokud služby PPO nevyužíváte, neříká to nutně nic o tom, že by pro vás osud vaší firmy nebyl důležitý. Možná jenom zvažujete, co vám jeho nebo její přítomnost může přinést. Navíc existuje pár důvodů, proč si psychologa do firmy nezvat.
Je dost dobře možné, že ho prostě nepotřebujete. Dobrým důvodem není ani módnost, to že ho mají mí obchodní partneři, konkurenti nebo TOP 10 firmy z Forbes. Mýlkou je také očekávat, že PPO vyřeší všechny moje problémy – nespokojenými/neangažovanými/vyhořelými zaměstnanci počínaje a firemní kulturou konče. PPO ovšem není čaroděj (různé firemní mystiky a kmenové vůdce nepočítám), který pomocí magických formulí a rituálů vyvolá zázrak. A psycholog rozhodně není happyologist, štěsťolog nebo nedej bůh Chief Happiness Officer, tato slepá kolej některých zoufalých korporátních struktur. Zřím tě, LEGO.
Psycholog ve firmě by neměl plnit roli statusového či módního doplňku. Jakkoli je jeho role flexibilní, mělo by být zadavateli i psychologovi jasné, proč v organizaci působí. Zakázka je v praktické psychologii magické slovo. V terapii nebo ve firmě. Čím specifičtější, tím lepší. Zakázka, ideálně v písemné formě, je nejlepší (nikoli jedinou) zárukou budoucí oboustranné spokojenosti.
Psycholog by měl do firmy přicházet s pokorou. Ideálně se alespoň pokusit fenomenologicky „uzávorkovat“ své domněnky a předpoklady dané vlastní zkušeností. Hodně naslouchat a ptát se. Zakladatelé, majitelé, ředitelé nebo jiní vedoucí pracovníci mají často dojem, že oni svou firmu znají. Měli by ale být připraveni na to, že psycholog hovoří především s běžnými zaměstnanci. A být otevřeni skutečnosti, že příběhy, které si vypráví management se mohou diametrálně lišit od příběhů v podhradí.
Psycholog klade otázky. Vyhýbám se populárnímu adjektivu „správné“ otázky. Psychologovy otázky mohou být často pitomé, nerelevantní a dokonce vás můžou naštvat. Ty poslední jsou známka, že psycholog dělá svoji práci.
Konec konců PPO nemusí mít v organizaci s duševním zdravím nic společného. Mnoho psychologů v organizacích poskytuje „jenom“ lektorské služby. Je ovšem výhrou, pokud je psycholog dobrým lektorem nebo naopak. Ono totiž je rozdíl, když přednáší někdo, kdo ví, že základních emocí může být šest podle Eckmana, anebo taky třicet podle Milivojeviće, anebo že pyramida učení je vyvrácený mýtus. A že kromě Herzberga je dalších pět motivačních teorií (minimálně). A také, že řečeno s Goethem: „Šedá, můj příteli, je všechna theorie, a žití zlatý strom se zelená.“
Chci tím říct, že dobrý psycholog by měl znát svůj obor včetně jeho limitů. A limitů svých.
Uvnitř a vně
Upřímně, a jsem si vědom, že je to dané mou malou sociální bublinou, nevím o firmě, kde by zaměstnávali psychologa na plný úvazek, ale nějaká ta černá labuť určitě existuje. Část lidí v nějaké formě postižených nebo alespoň zasažených psychologickým vzděláním se ve firmách vyskytuje na HR nebo manažerských pozicích. To je jistě dobrá zpráva. Zároveň je třeba říct, že je velký rozdíl být uvnitř nebo vně. Totiž být uvnitř může často znamenat, že jsme součástí nejen systému, ale především problému. Přesvědčení o vlastní objektivitě je jednou z největších iluzí.
Obhájit existenci interního psychologa ve firmě může být obtížné zejména finančně. Jedná se typicky o roli, kterou se nabízí outsourcovat a využívat takříkajíc ad hoc. Důležitějším parametrem je jeho vnější existence mimo systém, neovlivněná mezilidskými vazbami uvnitř a nesvázaná kulturními a politickými tlaky, které nevyhnutelně v každé firmě existují.
Pokud se vám zdá, že by se vám firemní psycholog hodil, podívejte se na moji nabídku služeb pro firmy nebo mi rovnou napište nebo zavolejte.
- Uvozovky používám záměrně. Tvrdím, že skutečnou terapii pro zaměstnance jako benefit nelze provozovat bez ztráty kvality a podstaty toho, co slovo (psycho)terapie znamená. ↩︎
- Stanovisko Českomoravské psychologické společnosti k problematice, kdo je či není psycholog: https://drive.google.com/file/d/12YIAjambYAAOOgYJJ3JiRs_QVNUpoZwu/view ↩︎
- Štech, S. (1998). Profesní identita školního psychologa. Školský psychológ, 8, 26-32 ↩︎