Nolanova Odyssea už válcuje i česká kina. Mezi diskuzemi internetových odborníků na všechno (zda je ten či ona příliš tmavý nebo světlá, zda přilbice odpovídají časům nebo, ó hrůzo, proč herci mluví s americkým přízvukem) se vytrácí to podstatné z Homéra – nadčasovost samotného příběhu a symbolismus Odyssea.

Odysseus je totiž archetypální postava, která ani po staletích neztrácí nic ze svého psychologického významu zejména pro mužskou duši.

O muži zchytralém, Múso, mi vypravuj, který se mnoho, mnoho byl nabloudil světem, když posvátnou vyvrátil Tróju…
(Homér v překladu Otmara Vaňorného)

Není to nezranitelný Achilles, který i přes množství spektakulárních soubojů přináší Řekům vítězství. Homérův čtenář je varován: Achilles, a s ním každý muž, má svou slabinu. Antika měla pro mužskou pýchu speciální slovo – hybris. Vzdor, domýšlivost a arogance, která měla kromě individuálního také společenský dopad. Hybris bohové trestali nejtvrději, byla totiž vzpourou proti řádu světa, proti nim samotným. Pro mužskou duši je výkonný, tvrdohlavý a vznětlivý Achilles svůdným vzorem, zejména v první polovině života. Achillova proslulost je ze všech Řeků zdaleka největší, má významný podíl na kořisti a zbroj od samotných olympských bohů. Titíž bohové mu ovšem nedarovali nesmrtelnost, ale skrze jeho matku naopak citlivé místo, které je stejně věhlasné jako jeho odvaha, a které se mu v okamžiku pádu Tróje stává osudným. Umírá zasažen Paridovým šípem (ano, toho který válku způsobil) do paty. Ruku mu vede kdo jiný než bůh a největší ostrostřelec Olympu, Apollón.

Odysseus je prakticky antihrdina.

Zchytralost nebo vychytralost obecně nepovažujeme zrovna za vyhledávanou ctnost. Je lákavější se identifikovat s Achillovými hrdinskými činy než s někým, kdo raději předstíral šílenství, než aby opustil mladou ženu a novorozeného syna a vydal se veden kolektivními ideály vstříc pochybnému trojskému dobrodružství.

No a pak ten kůň…bojím se Řeků, i když přinášejí dary.

Některým bohům to moc po chuti nebylo a dali mu to sežrat. Deset let u Tróji a dalších deset let bloudění. Ztráta lodi. Přátel. Důstojnosti. Nějaká ta nevěra po cestě.

Ovšem jeho největší fanynkou a průvodkyní nebyl nikdo menší než Pallas Athéna, bohyně moudrosti. A ta už stojí za nějaké to trápení.